Indukčnost je jev, kterým vodič brání změnám v proudu, který jím protéká; je definován jako poměr indukovaného napětí k rychlosti změny proudu, který je vytváří. Rozměrový vzorec pro indukčnost je ML²T⁻²I⁻² a jeho jednotkou SI je henry (H). Indukčnost 1 H znamená, že proud měnící se rychlostí jeden ampér za sekundu indukuje napětí jeden volt.
Základní povaha indukčnosti spočívá ve vztahu popsaném Maxwellovými rovnicemi ohledně generování elektrického pole měnícím se magnetickým polem. Když se změní proud ve vodiči, změní se také související magnetické pole; v souladu s Faradayovým zákonem elektromagnetické indukce a Lenzovým zákonem to generuje elektromotorickou sílu (EMF), která působí proti změně proudu. Bezdrátové nabíjení využívá k přenosu energie blízko{2}}indukce-konkrétně indukční vazbu-.
Termín „indukčnost“ zavedl Oliver Heaviside v květnu 1884. Primární standardní zařízení pro indukčnost v mé zemi bylo vyvinuto v roce 1971, dokončeno v roce 1975, certifikováno v roce 1979 a v roce 1990 se účastnilo mezinárodního srovnání CCEM-K3. Sunlord Electronics podala patent na součástku s vysokou indukčností v roce 25 s vysokou indukčností. faktor kvality.
